Příští rok nepeču!

Jak se říká, vánoční cukroví je nejlepší domácí. Pokud ovšem není kuchyně místo, kam si nejčastěji chodíte postavit vodu na kávu nebo něco vyndat z lednice. Pokud vaše trouba září novotou, protože ji nikdo nepoužívá, a chystáte se ji otestovat právě před svátky, můžete si užít dost nechtěné zábavy – jako já minulé Vánoce.
Nepovažuji se za vzornou hospodyňku. Něco mě naučila máma, něco život a něco jsem si prostě domyslela. O některých kouscích z kuchyňského náčiní si dodnes nejsem jistá, k čemu by vlastně měly sloužit. Trávila jsem ale první vánoční svátky ve vlastním bytě a tak jsem chtěla své blízké potěšit. Recept na perníčky se u nás dědí už několik generací a že mi byl konečně svěřen, je projevem důvěry v můj kuchařský um. Nejspíš by to dobře dopadlo, nebýt toho, že jsem si popletla měrné jednotky. Ve chvíli, kdy na ohlášenou návštěvu dorazil bratr, jsem měla ruce až po lokty zabořené v čemsi, co se dost podobalo koláčové posypce s vůní medu. Co se nesypalo, enormně lepilo. Můj muž (činu) reagoval pohotově, přinesl z obchodu další suroviny na dorovnání poměru. Hnětení těsta v takovém množství vydalo za návštěvu posilovny. Těžko to někdy zopakujeme, protože vše bylo od oka a všeho přiměřeně. Jako by pejsek s kočičkou zabloudili do pohádky Sůl nad zlato.Pekli jsme pak až do rána a perníčky byly všude po bytě. Kupodivu byly výborné.

Zdobení neunikl nikdo, kdo přišel v následujících dnech na návštěvu, všichni ochutnali a dostali výslužku. Příští rok si ale možná cukroví nakoupím už napečené. Na pultech pekařství je široká nabídka. Můžeme pro změnu zkusit nějaké vánoční zvyky. (MD)